TV COM Inkostar

Další odkazy

Fotogalerie Archiv

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
22.6.2016 otevřeno: 3853 x

„Nikdy jsem se necítil tak, jako při letošním play-off,“ říká Motlík

Nejužitečnější hráč uplynulého ročníku nejvyšší tuzemské soutěže házenkářů přiznává, že ve svých 46 letech zažil zcela výjimečné období bohaté kariéry. Gólman, který stál u mistrovského „hattricku“ Plzně opanoval anketu o nejužitečnějšího hráče potřetí v řadě.

Házenkářská extraliga má již potřetí v řadě nejen stejného mistra, ale také nejužitečnějšího hráče. Hlasování hráčů, trenérů a funkcionářů klubů o nejužitečnějšího extraligového házenkáře sezóny 2015/16 totiž opět opanoval Radek Motlík, brankář mistrovské Plzně. Šestačtyřicetiletý gólman byl ústřední postavou Západočechů v play-off domácí soutěže, do kterého obhájci vstupovali až ze třetí pozice, ale které ovládli s bilancí devíti výher a jediné porážky. Již před finálovou sérií ale Motlík věděl, že po sezóně kádr Plzně opustí. Nakonec míří do Považské Bystrice, kterou v pozici hlavního trenéra vede další Čech Václav Straka. V MŠK podepsal Motlík smlouvu na dva roky.

 

Nejvyšší mužskou soutěž začal Radek Motlík chytat před třiceti lety, v roce 1986. Letos zažil při play-off domácí extraligy výjimečné pocity. Foto: Jan Vtípil, ČSH

 

 

Radku, potřetí v řadě vládcem domácí soutěže a jejím nejužitečnějším hráčem. Jaké jsou to pocity?

Člověka potěší individuální ocenění, ale je to jen jakási třešinka na dortu. Větší cenu má mistrovský titul, týmový úspěch, v takovém sportu jako je házené to ani nemůže být jinak. Cesta k titulu byla letos složitější, protože jsme v základní části určitě neměli takové výsledky, jaké jsme chtěli, a ani jsme se neprezentovali hrou, kterou jsme chtěli. Upřímně, ani se svými výkony jsem nebyl zcela spokojený.

 

Play-off bylo už ale jasně v plzeňské režii. Byl klíčový návrat Petra Linharta do sestavy?

Petrův návrat na palubovku byl hodně znát, ale evidentně se nám pod vedením Martina Šetlíka podařilo také načasovat formu. Bylo to hodně intenzivní období a musím říci, že přes mé bohaté zkušenosti bylo něčím výjimečné. Nikdy jsem se necítil tak, jako při letošním play-off.

 

V jakém ohledu?

Třeba v tom, že to byl pro mě vlastně měsíc beze spánku. Hodně jsem to prožíval i mimo hřiště. Po zápasech mi nešlo do třech, čtyřech hodin ráno usnout, na druhou stranu jsem se běžně budíval hodně brzy a už od chvíle, kdy jsem otevřel oči, mi v hlavě běhaly myšlenky na střelce soupeře. Hned jsem si musel pouštět videa našich protivníků, analyzovat si to.

 

Tahle zarputilost až posedlost byla hmatatelná i pro sportovní diváky a fanoušky. Zdálo se, že ti plzenští to oceňovali ještě bouřlivými ovacemi a podporou, vnímal jsi to také tak?

Ano, ti to naše naladění cítili a o to hlasitěji nás hnali za další obhajobou. Pokud mám hodnotit své výkony v závěru sezóny, tak od prvního duelu s Lovosicemi se mi dařilo a užíval jsem si tu atmosféru i výhry. Skutečně jsem se tak týden před prvním čtvrtfinále dostal do trochu jiného světa, maximálně jsem se koncentroval na svůj výkon a přineslo to své ovoce. Byl z toho třetí titul v řadě a teď i třetí individuální ocenění, které mi udělili sami účastníci extraligy, čehož si moc vážím.

 

Kdo byl ve tvých očích tím protivníkem, který by si ocenění nejužitečnější hráče také zasloužil?

Bezpochyby Milan Kotrč. Je to výtečný házenkář s úžasnými parametry, křídlo, které dlouhodobě přesahuje extraligové poměry. A tuhle sezónu měl hodně vydařenou. Musím navíc ocenit, s jakou vervou bojoval ve finálové sérii, a to i ve chvílích, kdy už bylo jasné, že ten či onen zápas získáme my. Šedesát minut odježděných v neuvěřitelném tempu, stále hrozil, byl nebezpečný pro mě i obranu, nevypustil žádný souboj, brejk ani návrat do obrany. Přistihl jsem se, že nad tím obdivně kroutím hlavou.

 

Když jsme u tvé hlavy a Milana Kotrče...

(Smích) Jo jo, byly tam nějaké rány napřímo, ale necítil jsem z toho nějaký nesportovní úmysl. Chtěl zakončovat do prostoru, který považoval v mém postoji za zranitelný, vždy přišla korektní omluva a já neměl problém ji přijmout.

 

To je ale velký posun, během tvé kariéry. Byly časy, kdy jsi reagoval na tyhle rány emotivněji.

To rozhodně byly, ale s postupujícím věkem jsem v tomhle vyzrál a skutečně se mi daří se soustředit na svůj výkon. Dříve jsem startoval po soupeřích, slovně i fyzicky, schytal jsem za to i nějaké červené karty. Teď se snažím předvést maximální výkon, a když přijde rána na hlavu, mám radost z chycené rány. O to větší byla ve finále, navíc proti takto kvalitnímu hráči i jeho týmu. Dukla měla formu a myslím, že finálová série se hodně vydařila.

 

Ale v daný moment to nejsou pro brankáře snadné situace, určitě i bolestivé.

To ano, ale nejsme z cukru. Nanejvýš se pak ráno podívám do zrcadla a spočítám nějaký ten šrám. A jde se dál.

 

Ocenění pro nejužitečnějšího hráče sezóny 2015/16 předal Radku Motlíkovi v Hotelu Interantional prezident ČSH Radek Bendl. O trofeji rozhodlo hlasování extraligových hráčů, trenérů či funkcionářů. Foto: Jan Vtípil, ČSH

 

Jak jsou vůbec při tvém věku vůbec bolestivá rána po zápasech?

To nemusím schytat nějakou tu na hlavu, abych byl samá modřina. Ale jak jsem řekl, nejsme přece bebíčka, s nějakým ubrečeným přístupem se náš sport prostě dělat nedá. Je jasné, že roky jsou po zápasech znát. S tím souvisely taky jedny z mála výjimek, kdy jsem dostal nějakou tu tréninkovou úlevu od Martina Šetlíka. Po dvouzápasovém víkendovém programu jsem vynechával úterní trénink.

 

Jak se ti daří udržovat se ve formě?

Trochu mě mrzí, že to tak opticky nevypadá, ale téměř denně jsem v posilovně, tělo potřebuje pohyb, je na zátěž navyklé, takže vedle tréninků kolo, posilovna. Naopak bolestivě mi tělo dává najevo spíše nečinnost, na dovolené u moře musím nejpozději třetí den vyběhnout alespoň po pláži nebo udělat něco jiného pro obnovení fyzičky. V Plzni mi s tím dlouhodobě pomáhal náš specialista v realizačním kádru, Pavel Kleisner.

 

Jeho služby budeš muset na minimálně na další dva roky oželet, míříš totiž do Považské Bystrice.

To ano, ten čtvrtý finalový zápas byl vlastně takové radostně-bolestné loučení. Při návratu do Čech jsem myslel, že dochytám doma, v Plzni. Nevím jestli v 48 letech, kdy mi končí smlouva v Považské Bystrici budu připraven odchytat duely nejvyšší soutěže. Uvidíme.

 

Tvůj odchod byl podle reakcí na sociálních sítích fanoušky hodně emotivně prožívaný, kdy jsi se o něm dozvěděl.

Už před startem finále proti Dukle. Bylo to sice smutné, ale byl jsem pohroužený do cíle obhájit titul a dochytat play-off ve stylu, v jakém pro mě i můj tým začalo. Právě i kvůli fanouškům, kteří byli úžasní.

 

O postavení plzeňské házené svědčí i tvoje předchozí ceny pro nejlepší sportovce regionu. Čím to, že jsi uspěl vedle reprezentantů v hokeji či fotbale?

Házená tu má své jméno a plzeňští sportovní fandové mají široký záběr, i kluby spolu spolupracují, sportovci různých odvětví drží při sobě. Je pravdou, že každým rokem cítím, že se zvyšuje i povědomí běžných občanů o našich úspěších a mých výkonech. Stále více lidí žádá společné fotky i podpisy a to vlastně při všech normálních činnostech, které život přináší.

 

Jak se těšíš na Slovensko, kde jsi hrával ještě v dobách ČSSR a později federace?

Teď mě ještě čeká odpočinek a pak se vrhnu do další práce v jiné soutěži. To je vždy výzva a já se na ni skutečně těším. Považská Bystrica skončila sice v minulé sezóně až páté, ale rozhodně neměla beznadějné výsledky, spíše naopak. Udělám maximum pro to, aby šla v tabulce nahoru.

 

Díky za rozhovor a gratuluji.

 

Rozhovor s nejužitečnější hráčkou WHIL Sárou Kovářovou najdete zde.