TV COM
Sponser

Další odkazy

Fotogalerie Archiv

Informace o akcích a zajímavosti z házené do vašeho emailu. Přihlaste se k odběru novinek.
Email
18.6.2019 otevřeno: 1138 x

„Emoce mi umožňují účastnit se zápasu, bez nich mi to moc nejde,“ říká trenér dorosteneckých mistrů z Dukly Pavel Pauza

Výčet úspěchů Pavla Pauzy je úctyhodný. Jako hráč nasbíral přes 100 reprezentačních startů, v dresu Dukly a později i Plzně získal devět extraligových titulů. Desáté zlato v nejvyšší soutěži si připsal s Duklou v sezoně 2010/2011 už jako trenér, kdy se mu podařilo tým dovést na nejvyšší příčku po dlouhých 16 letech. S národním týmem se pak v roce 2007 v pozici hlavního trenéra zúčastnil mistrovství světa v Německu. Sbírání trofejí ostříleného trenéra však neomrzelo ani u mládeže, kde nyní působí jako trenér národního mužstva juniorů a také týmu starších dorostenců Dukly. Právě s nimi v uplynulé sezoně získal prvenství v nejvyšší české soutěži a na konci května přidal také zisk Česko-slovenského poháru.


Není proto divu, že v rámci Házenkářské oslavy v Ostravě spojené s kvalifikačním utkáním Česko – Bosna a Hercegovina obdržel o uplynulém víkendu ocenění za celoživotní práci pro házenou, na něž byl Duklou Praha nominován. „Chci vyhrát každou hru, jsem soutěživý typ a mám rád soutěživé hráče. Výhra mě nabíjí,“ říká o sobě Pauza.

 


Pořád prožíváte tréninky a zápasy tak intenzivně, jak to fanoušci mohli vidět třeba v mistrovské extraligové sezoně 2010/2011?

Myslím, že je stále prožívám. Emoce mi umožňují účastnit se zápasu, bez nich mi to moc nejde. S věkem se to samozřejmě posouvá, některé situace se opakují, a tak je řeším s větším nadhledem, ale pořád mě baví vše prožívat. Velký rozdíl mezi emocemi v mládežnických kategoriích a předtím v dospělých asi není.


 

Takže jste asi musel být velmi nervózní, když jste se starším dorostem museli v posledním kolem porazit Frýdek-Místek, abyste brali titul?

Nervozita tam byla spíše vzhledem k hráčům, aby se nám podařilo mimořádnou sezónu korunovat titulem. Zápas byl vyrovnaný, a tak jsem si užil i ty emoce.


V čem byl podle vás starší dorost Dukly lepší než jeho soupeři?

Byl to mix všeho dohromady. Snažíme se být připraveni lépe než soupeři jak fyzicky, tak i herně a takticky.

 


V samém závěru sezony jste měli možnost poměřit se také s nejlepšími týmy Slovenska. V čem je tato zkušenost cenná?

Změřit síly se zahraničními soupeři je přínosné pro všechny. Během roku se proto snažíme o co nejvíce takových konfrontací. Pro hráče jde o nepřenositelnou zkušenost hry proti jiným herním stylům, možnost individuálního srovnání a asi i chuť být lepší než další soupeř. Pro mě jde především o možnost ověřit si, zda v Dukle a vlastně i v celém Česku jdeme dobrou cestou.


Chutná úspěch s mládežnickými týmy jinak, než třeba extraligový titul v pozici hráče či trenéra?

Chci vyhrát každou hru, jsem soutěživý typ a mám rád soutěživé hráče. Výhra mě nabíjí. Samozřejmě se ale nedá srovnat tlak, který je u dospělých daleko větší. U mládeže máte větší možnost experimentovat. Úspěchy prožívám přiměřeně k okolí. Nejvíc mě u mládeže dostalo asi vítězství na „B“ Mistrovství Evropy juniorů. Tam byl prožitek radosti hráčů i realizačního týmu mimořádný.


 

Hned několik vašich dosavadních svěřenců se zapojí do letní přípravy s A-týmem mužů. Jak velkou šanci prosadit se stabilně do kádru podle vás mají?

Věřím, že se prosadí. Stejně jako se prosadili ti, kteří odešli v minulých sezónách. Rozdíl mezi extraligou a dorosteneckou soutěží je samozřejmě velký, ale kdo je trpělivý a pracuje na sobě, dokáže to. Z dorostu neodcházejí hotoví hráči, je na nich a na trenérovi, aby ten přechod zvládli.


Koordinujete už během sezony taktickou přípravu a obsah tréninku s trenéry A-týmu, aby pak měli hráči jednodušší přechod do mužské kategorie?

V Dukle se pracuje koncepčně, takže s tím nebudou mít problém.


Kromě trénování v klubu a národním týmu juniorů jste také členem Komise rozhodčích ČSH. Co vás přimělo k tomu, přibrat si k trénování ještě roli funkcionáře?

Popravdě, tuhle oblast teď trochu zanedbávám. Snahou bylo ukázat rozhodčím pohled hráče a trenéra.


 

Zbývá vám při tolika rolích a povinnostech vůbec nějaký volný čas?

Co si budeme povídat, není ho mnoho. Moji nejbližší z toho nejsou nadšení, ale za ty roky už si trochu zvykli, že si mě moc neužijí. Za tu toleranci jim patří můj obdiv. Teď po sezoně mám házené až do další sezony dost. Těším se na volno, musím si odpočinout hlavně psychicky.


S dorostenci Dukly jste v uplynulé sezoně vyhrál, co se dalo, navíc jste mohl sledovat svoje bývalé svěřence, jak přispěli k zisku extraligového bronzu. Neláká vás vrátit se na lavičku extraligového týmu?

I pro příští sezonu zůstávám u dorostu. Projekt TCM mi připadá smysluplný a práce mě naplňuje. Smlouva je do roku 2020 a nespekuluji o tom, co bude dál. V Česku bývá často zvykem, že když něco začíná fungovat,  je snaha přijít zase s něčím novým, tak uvidíme.